Střípky z lázní

Jsem zase doma po pěti týdnech strávených v nemocnici a na rehabilitaci. Je to už druhá taková zkušenost. Před dvěma roky byla 1. TEP kolene. Pamatuji se, jak se mě tehdy místní kněz ptal, jak se mi v lázních líbí. „Nu, zatím jsem tam za exota, mám 7 dětí a sháním se po mši svaté,“ odpovídala jsem s úsměvem, ale uvědomila jsem si, že mi až takhle mezi cizími dochází, pro kolik lidí je to překvapující. A tak si teď v duchu procházím ty uplynulé dny, krátké rozhovory u jídla, při čekání na procedury, na procházce v parku… „Taky jste se byla projít?“ Odpovídám: „Byla jsem na mši, bývá v kapli na Elišce.“

U stolu hlásím a rozdávám na oslavu bonbony, že se nám narodilo 13. vnoučátko. A pak v rozhovorech slyším: „Od svých dvou dětí se asi vnoučat nedočkám, jezdí po festivalech, cestují, jezdí na motorkářské srazy… děti jim vůbec nechybí, a to už mají přes 30 let. Těším se, že to třeba přijde a že snad na děti nebude už moc pozdě.“ Nemám odvahu vyslovit, že z vědeckých poznatků vím, že HA nejenom chemicky ošetřuje plodnost, ale že přímo v mozku mění a blokuje touhu po dětech.

Později si domlouvám den bez masa, je Popeleční středa. Dojde na rozhovor, že všichni u stolu jsou pokřtění…

Samozřejmě dojde na otázku, jaké to je mít tolik dětí, jestli jsou plánované apod. Na to se odpovídá hezky, protože mám jen sedm dětí, moje teta jich mátřináct a povídání o velké rodině je krásné téma.

Při rozhovoru o koníčcích zmiňuji, že učíme s manželem kurzy symptotermální metody. Musím pak krátce vysvětlovat, co to vlastně je. Ještě se mi vybavuje krátká diskuse v kroužku lidí před cvičením. Náruživý kuřák se rozkašle a bývalá sestřička ze záchranky mu domlouvá. Samozřejmě, že kuřák ví, jak hazarduje se zdravím. Zmiňuji se, že stejně tak uživatelky HA ví, jak je to nebezpečné, a přesto to ignorují. A sestřička se rozvykládá, kolik mladých holek vezla s embolií po užívání HA.

Jsou to jen střípky a uvědomuji si, že nejsem moc zvyklá mluvit o své víře, že jsem naučená neprovokovat s tématem PPR… zaskočena kdysi nepřátelskými reakcemi: „Ty Vaše metody!“ A přesto vím, že uposlechnout a vnímat Boží plán, pro nás stvořený a v nás zakódovaný, přineslo tolik dobra do našeho manželství, do naší rodiny i do manželství našich dětí. A budu se modlit za odvahu učit se více mluvit o vzácných darech, které jsou nám dány.

Mařenka Kolčavová