PPR jako životní styl: naše vlastní cesta

V minulém čísle jsme uveřejnili pozvání ke studiu na Institutu Jana Pavla II., které je již několik let možné v Čechách i na Slovensku. Základem pro tuto sérii článků je naše ročníková práce na téma „Etická dimenze kurzů přirozeného plánování rodičovství“.

 

Když jsme před více než dvaceti lety vstupovali do manželství, měli jsme z přípravy základní informace o přirozeném plánování rodičovství (PPR) a o tom, že antikoncepce „není v pořádku“. Vzali jsme to jako fakt a rozhodli se to respektovat… ale už během prvních měsíců a let našeho manželství jsme si kladli řadu otázek a nenacházeli jsme nikoho, kdo by nám na ně dokázal dát uspokojivou odpověď. Nerozuměli jsme tomu, proč když Církev něco učí, není tu nikdo, kdo by nám poradil, pomohl. Nejbližší lektory jsme nakonec našli cca 120 km daleko (manžele Prentisovy na Kladně).

Zdálo se nám, že síť lektorů by měla být mnohem hustší, protože párů, které potřebují pomoc nebo radu, je hodně. Měli jsme dvě možnosti: zůstat nazlobení, protože jsme nenacházeli pomoc v době, kdy jsme ji potřebovali – a nebo s nedostatkem lektorů zkusit alespoň něco málo udělat… Nakonec jsme se rozhodli absolvovat školení v Lize pár páru, abychom mohli pomáhat manželům v našem blízkém okolí. Zpětně to hodnotíme jako jednu z nejlepších věcí, která se nám mohla v manželství přihodit.

Často se u PPR zdůrazňuje samotná metoda a její spolehlivost. To je samozřejmě velmi důležité, ale je to příliš málo. Pro nás, kromě dobrého porozumění symptotermální metodě, byly klíčové dvě věci: díky školení na lektory a studiu literatury jsme konečně porozuměli tomu, PROČ Církev učí to, co učí – vše nám najednou začalo dávat smysl. Mnohé z tohoto velikého pokladu, který Církev má, objevujeme dodnes (a jsme přesvědčeni, že mnohé ještě na objevení čeká…). Druhým důležitým momentem bylo, že jsme o všem mohli mluvit s jinými manželskými páry – osobní zkušenost těch, kteří přijali tento způsob života ukazovala, že nejde jen o pěknou teorii, ale že podle učení církve se dá žít…

Po více než patnácti letech vedení kurzů a poradenství v této oblasti jsme stále hlouběji přesvědčeni, že je potřeba klást důraz nejen na dobrou výuku STM, ale že minimálně stejně důležité je pomoci párům porozumět smyslu učení Církve, objevit nádherný Boží plán s mužem a ženou a učit se odpovědné rodičovství chápat jako pozvání ke spolupráci s Bohem – Stvořitelem. Jen tak můžeme manželským párům pomoci žít odpovědné rodičovství jako součást jejich povolání. Pokud porozumí tomu, proč žít právě tímto způsobem, bude pro ně snazší zvládnout náročnější období, která i v této oblasti přicházejí.

Jan Pavel II. říká: „V běžném myšlení se často stává, že „metoda“ oddělená od etické dimenze, která je jí vlastní, je používána čistě funkčním, ba dokonce utilitaristickým způsobem. Je-li „přirozená metoda“ oddělena od etické dimenze, přestává se vnímat, jaký je rozdíl mezi touto a jinými „metodami“ (umělými prostředky). Dochází pak k tomu, že se o ní mluví, jako by se jednalo pouze o jinou formu antikoncepce. Z hlediska autentického učení, vyjádřeného encyklikou Humanae vitae je tedy důležitá správná interpretace metody samotné… především je důležité prohloubení její etické dimenze, v jejímž rámci metoda jako ‚přirozená‘ nabývá význam čestné, ‚morálně správné‘ metody.“ (1)

V následujících číslech bulletinu postupně projdeme témata, která považujeme za podstatná pro to, aby manželé nepoužívali PPR jen jako jakousi „přirozenou antikoncepci“, ale aby přirozené metody a porozumění společné plodnosti byly pomocí, jak pravdivě žít povolání, které jako manželé dostali, aby stále hlouběji mohli objevovat velikost a krásu daru sexuality a odpovědného rodičovství žitého podle Božího plánu.

Jitka a Mirek Novákovi

(1) JAN PAVEL II., Teologie těla, Paulínky, Praha 2005, str. 556-557.

Sdílet