Neplodnost – nenaplněná touha po dítěti

 customcryo_bg

Se situací, že dítě nepřichází v době, kdy bylo naplánováno, se setkalo mnoho manželských párů. Pokud toto období trvá déle, pak nastávají negativní pocity – smutku, viny, méněcennosti, ztráta sebeúcty, pocit izolovanosti ve společnosti, které se stále častěji promítají i do běžného života páru. Intimní chvíle se mnohdy stávají pouze úsilím o početí dítěte, přičemž prožívaný stres z neotěhotnění ve svém důsledku pracuje proti početí. Pokud ani po delším časovém úseku není touha manželů naplněna a zejména jedná-li se o první těhotenství, často přichází panika. V této panice žena i muž zkouší všechno možné a snadno se uchýlí k řešením sice technicky možným, ale morálně nepřijatelným.

 

Jedná se o hojně využívané a propagované metody asistované reprodukce (intrauterinní inseminaci – vpravení spermií do děložní dutiny nebo fertilizaci in vitro – IVF – přenos lidského zárodku vykultivovaného v laboratorních podmínkách do dělohy). Při těchto postupech umírají nevinné ještě nenarozené děti a zmražená nadbytečná embrya čekají v mrazících boxech na svůj další osud. Opakované hormonální stimulace ženy mohou navíc vést k závažným zdravotním komplikacím. V poslední době se dávají do souvislosti např. se vznikem zhoubného onemocnění prsu.

638642_WZvBth (1)Nejzávažnější důvod, proč církev učí, že je nepřijatelné umělé oplodnění (stejně jako antikoncepce) spočívá v tom, že člověk má právo na to, aby byl počat z láskyplného intimního spojení svých rodičů. V tomto okamžiku manželé spolupracují zvláštním způsobem s Bohem na vzniku nového života. Církev podrobně a velmi pěkně popisuje své stanovisko v dokumentech Donum vitae 1987 a Dignitas personae 2009. Co dělat, když je touha po dítěti silná a zároveň se manželé nechtějí uchýlit k zmiňovaným metodám?

Především je důležité celou svou touhu vložit do Boží milosti a prozřetelnosti, vždyť Bůh nás miluje a ví, co je pro nás nejlepší. Plodnost je záležitostí páru, nikoliv jedince, tedy pokud máme v této oblasti nějaký problém, měli bychom ho řešit jako pár. Předně bychom měli znát to, co je vloženo do našich těl – vědomí společné plodnosti páru a fyziologie plodnosti. Vědomí společné plodnosti páru znamená, že si uvědomíme, že žena je plodná pouze v určité dny svého menstruačního cyklu. Že jsou tedy nějaké dny plodné a neplodné a že máme možnost regulace naší plodnosti, aniž bychom jakkoliv zasahovali do Božího řádu stvoření. Pokud manželský pár touží po dítěti, pak je na místě snažit se prožívat intimní chvíle v plodném období.

Nejzávažnější důvod, proč církev učí, že je nepřijatelné umělé oplodnění spočívá v tom, že člověk má právo na to, aby byl počat z láskyplného intimního spojení svých rodičů.

Velkou pomocí jsou nám proto přirozené metody regulace početí, zejména takzvaná symptotermální metoda (dále STM), kterou můžeme využít i za účelem dosažení početí. Znalost těchto metod nás navíc ušetří mnoha návštěv u gynekologa. STM umožňuje ženě už za jeden menstruační cyklus snadno zjistit základní informace o vlastní své plodnosti. Tedy zda u ní probíhá ovulace a zda je dostatečně dlouhá druhá (luteinizační luteální) fáze, která je nutná k pohodlnému uhnízdění zárodku v děloze. V gynekologické ambulanci toto zjišťování čítá několik odběrů krve a ultrazvukových vyšetření. Žena musí metodu dobře ovládat, a pokud si s něčím není jistá, pak se obrátit na centra, která tuto metodu vyučují: CENAP a LPP. Fyziologií plodnosti máme na mysli vědomí, že i u zdravých jedinců nedochází k otěhotnění ženy hned při prvním pokusu o dítě. V mezích normy se pohybujeme, když k početí dojde u dvacetileté ženy za čtyři měsíce, u ženy mezi 25 – 35 roky za šest měsíců a u ženy nad 40 let až za 20 měsíců. Obecně přijímaná definice neplodnosti, která za neplodný označuje pár, u kterého nedojde k otěhotnění během 1-2 let pravidelných takzvaně nechráněných pohlavních styků (!), je tedy poněkud zavádějící. Zbytečně brzo některé ženy řadí do kategorie neplodných.

Druhou stejně důležitou stranou mince je ve vědomí plodnosti páru muž. Jeho plodnost není cyklická jako u ženy, ale trvalá, což na první pohled vypadá velmi jednoduše a slibně, ale není tomu tak pokaždé. Na tvorbu spermií (pohlavních buněk muže) má vliv mnoho faktorů. Negativní vliv na kvalitu spermií má například kouření, alkohol, sedavý způsob života (auto, PC, kancelář), těsné spodní prádlo, které příliš zahřívá místo tvorby spermií. Další nepříznivý vliv na kvalitu spermií mohou mít různé infekce, léky, chronické choroby atd. Pokud se nám podaří tyto negativní vlivy eliminovat, trvá cca 3 měsíce, než se kvalita spermií opět vylepší. Většina příčin snížené plodnosti u muže je léčitelná. Množství a kvalita spermií se dají zjistit pomocí spermiogramu. Pro odběr spermií je však zapotřebí masturbace, což je opět morálně nepřijatelné. Mnoho mužů to takto vnímá a příliš toto vyšetření nevyhledává. Spermiogram je ovšem relativní veličina, která neříká nic o příčině snížené plodnosti muže a různě se v čase mění. Z praxe víme, že normální výsledek spermiogramu u jinak zdravého manželského páru nemusí vést k otěhotnění a naopak klidně dojde k otěhotnění u manželského páru se špatným výsledkem spermiogramu.

p24105-620x350

Pokud manželé chtějí jednat morálně správně a snaží se vyhnout se spermiogramem spojené masturbaci, mají několik možností. Především vyloučit nejčastější příčiny neplodnosti u muže, které by mohly vést ke zhoršení kvality spermií a po určité době stav znovu zhodnotit. Pro určitou orientaci plodnosti muže lze provést takzvaný postkoitální test, kdy do jedné až dvou hodin po pohlavním styku se žena dostaví ke svému gynekologovi, který odebere stěr z hrdla dělohy ženy a zjistí, zda jsou vůbec spermie přítomny, čímž vyloučí tu nejtěžší příčinu neplodnosti u mužů, kterou je nepřítomnost spermií ve spermatu. Alternativou postkoitálního testu může být vyšetření spermatu za použití perforovaného kondomu bez spermicidů při pohlavním styku.

Jak je vidět v praxi, je skutečně nutné brát v úvahu mnoho faktorů, které plodnost ovlivňují. V ČR je možné najít pomoc u CENAPu, eventuelně u LPP, kteří spolupracují s dalšími katolickými lékaři, kteří se snaží pomáhat párům, které nemohou otěhotnět, morálními postupy.

Věřící manželé, kteří prožívají kříž spojený s obtíží otěhotnět, jistě potřebují především hledat Boží záměr se svým životem. Je vhodné, aby se snažili uspořádat svůj život tak, aby byli na event. příchod dítěte do rodiny připraveni. Dnešní doba je velmi rychlá a hektická a je důležité si umět najít čas jeden pro druhého, protože až přijde náš vytoužený potomek, budeme toho času pro něj a pro rodinu potřebovat mnohem více. V úvahách manželů také nesmí chybět možnost jiné cesty řešení problému nenaplněné touhy po dítěti. Možná náš milující Otec pro nás má jiný plán a jistě ví proč, aniž my to zatím můžeme pochopit. Máme na mysli výchovu dítěte, které nemělo takové štěstí, aby se narodilo rodičům, kteří ho přijmou s láskou – tedy adopci nebo pěstounskou péči. Nebo je plán ještě jiný a nespočívá v plodnosti fyzické, ale duchovní. Je třeba hovořit o možnostech nejen mezi sebou navzájem, ale též v trojici, mezi manželi a Bohem. Je mnoho manželů bez dětí, kteří pokud přijali Boží plán, dávají velká svědectví nám ostatním. Život člověka nakonec naplňuje láska, a tu je možné žít různým způsobem.

MUDr. Lucie a MUDr. Martin Šmehilovi a ThLic. Jan Balík

Proč je nemorální oplodnění ve zkumavce?

Neplodnost a asistovaná reprodukce

Masturbace pro vyšetření plodnosti u muže

Sdílet